Archive for srpna 2014

Vezmi knihu na výlet - Přímo do srdce na Křivoklátě

Ahoj všichni :)

Máme tu poslední den prázdnin (já jdu poprvé v životě až na konci října, konečně je ta střední za mnou!) a já doháním jeden svůj malý rest. Basterka z blogu Knihy nekoušou pořádá projekt Vezmi knihu na výlet, přičemž mně se tento nápad tak líbil, že jsem so řekla, že se pokusím knihy vyfotit hned na několika výletech. Jenže skutek utek... A to přitom příležitostí/výletů bylo celkem dost, jen jsem so vždy zapomněla tu knihu :) Nakonec se mi knihu na výletě přece jen povedlo před týdnem nafotit při dovolené u Berounky!
Jeden den jsme z Nižboru, kde jsme bydleli na chatě, vyrazili na túru až na Křivoklát. Vědeli jsme, že cesta to má být dlouhá, konkrétně asi 20km (což každé léto denně bez větších problémů chodíme v Krkonoších), ale až v průběhu cesty jsme si konečne na vlastní kůži vyzkoušeli, co to ,,za devatero horami a devatero řekami" znamená. Ufff to byla cesta, až jsem zase knihu přimo s hradem nevyfotila a vzpomněla si na to až na cestě domů na nádraží (zpateční cestu už jistil vláček :)). 
A jakou knihu jsem vzala na výlet? Je to knížka Přímo do srdce od nakladatelství CooBoo, kterou jsem za pár bodů získala v aukci na plzeňském srazu (ještě jednou díky holkám i CooBoo). Včera jsem ji za necelý den přečetla a je to velmi hezká letni oddychovka, takźe jsem ráda, že jsem se k ní vlastně náhodou dostala, protože v knihkupectví bych asi sáhla po jiných titulech :)
PS: na knihu najdete recenzi ZDE!
PS2: od pondělí do pátku jsem v Praze a budu mít spoustu času, nechcete se někdo potkat? :)

Teď už ale k výletu... Cestu jsme začali u zámku/kláštera/hradu v Nižboru, ze kterého je krásný výhled na Berounku a vesničku Nižbor. 




Po cestě jsem se spíš soustředila, abych kladla nohu před nohu a došla do cíle, ale tohle místečko jsem k fotce prostě musela využít :)

A tady už je křivoklátské nádraží a cesta vlakem...







A ještě než jsme se odebrali do chatičky, stavili jsme se v naší oblíbené hospůdce u Hanáka (toho herce :D), která je v krásném nádražním prostředí. 

Vzali jste knihu na výlet o vy? Některé články už jsem viděla, ale nerada bych nějaký propásla :)

Posted in | 2 Comments

RECENZE: Přímo do srdce - Bill Condon

Že je dneska poslední den prázdnin? Nevadí, pojďte se dozvědět víc o moc příjemné knížce, po které bych být vámi co nejdříve sáhla :) Já se k ní dostala náhodou a jsem za to opravdu ráda!

Název: Přímo do srdce
Originální název: A Straight Line To My Heart
Autor: Bill Condon
Nakladatelství: CooBoo
Edice: NO BOYZZZ
Překlad: Andrea Vašíčková
Počet stran: 180
Rok vydání originálu: 2011
Rok vydání v ČR: 2013

Anotace: Skončila škola, a to nejen na dva měsíce prázdnin, ale navždy. Tiffany a Kayla jsou volné, což je přesně to, po čem vždycky toužily. Ovšem teď je i po létě, a to znamená, že je čekají těžká životní rozhodnutí. Tiffany doufá, že její dobrovolná práce v místních novinách povede k něčemu více, ale její šéf se jí chystá dát tvrdou lekci o tom, jak se nestat sentimentálním reportérem jako on. Rodiče nikdy nepoznala a doma se kupí problémy s jejím nemocným dědečkem. A do všeho se objeví Davey. Hraje ragby, ale taky cituje zpaměti Trumana Capoteho, a je prvním klukem, který ji touží opravdu poznat a porozumět její citlivé duši. Tiff je nesmírně chytrá a racionální a zřídka podlehne svým emocím, ale v jednom krátkém týdnu zjistí, že slova ne vždy dokážou vyjádřit všechny věci ukryté hluboko v srdci.

*****

Knihou Přímo do srdce čtenáře provede osmnáctiletá Tiffany, která právě dokončila střední školu a užila si poslední prázdniny. Brzy má nastoupit na praxi do novin, protože by se jednou chtěla stát žurnalistkou. Tiff, jak jí všichni říkají, žije velmi obyčejný život, i když příbuzenské vztahy lidí, kteří ji vychovávali potom, co jí zemřela matka, jsou velmi zamotané. Přesto se občas cítí jakou outsider, protože ještě neměla kluka a má jen jednu opravdovou kamarádku. Jenže teď, po skončení školy, se má všechno změnit. Mohl by se na obzoru objevit někdo, kdo by měl o Tiff zájem? Přetrvá kamarádství i mimo školní lavice? A co členové rodiny?

Podle obálky by mnozí z vás čekali obyčejnou romanťárnu ze střední. Nenechte se ale zmást! Netvrdím, že by kniha nebyla určena primárně pro dívky, nejlépe teenagerky, ale příběh nabízí daleko víc, než jen pocity zamilovanosti. Těch je tam naopak velmi málo. 

Možná mi budete po přečtení prvních dvou či tří kapitol chtít odporovat, ale brzo zjistíte, že celý příběh je hlavně zaměřen na změny v životě Tiff. Budete s ní prožívat úspěchy i neúspěchy v práci, hádky i šťastné chvilky s její nejlepší kamarádkou, příjemné i nepříjemné situace v rodině, a někde na konci toho všeho možná bude i nějaký ten princ na bílém koni. 

Styl psaní je opravdu vhodně vybrán pro věkovou kategorii jak čtenářek, tak hlavní postavy. Autor se zabývá problémy mladých dívek, které stojí na prahu dospělého života. Kromě obyčejného života, který je v knize vyobrazen opravdu přesně, je děj plný i několika zvratů, ke kterým sice celý příběh od začátku směřuje, ale vás stejně překvapí. 

*****

Knihu Přímo do srdce bych doporučila všem dívkám, které jsou buď ve stejné situaci jako hlavní postava (což jsem vlastně i já :)). Děj je zasazen přímo do konce prázdnin/léta, takže se perfektně hodí si knihu přečíst právě teď. Ano, můžete očekávat obvyklý příběh ze střední, ale tentokrát ne z Ameriky, ale z Austrálie, což dává knize zase jiný nádech. Hlavně jsou zde ale velmi hezky vykreslené mezilidské vztahy, což může každého čtenáře zaujmout a určitým způsobem obohatit.

Knížku bych označila jako oddychové letní čtení. Nečekejte napětí ani horu zápletek, kterými byste se museli prokousávat. Zvraty v ději obstará sám život a Tiff se s nimi musí vypořádat po svém. Protože je hlavní hrdinka obyčejná holka, která si na nic nehraje, může se do ní mnoho čtenářek vžít. Navíc v knize nechybí takový milý humor.

*****

,,Ahoj Rowie!" Skloním se, abych ji políbila, ale hned se zase narovnám. Něco tady umřelo. Strávila jsem s dětmi hodně času, ale na tenhle smrad si nikdy nezvyknu. 
Kayla zavětří. ,,Možná je čas ji přebalit."
Velmi mírně řečeno.
,,Tak jo. Dej mi vědět, až to bude. Budu venku."
Chytne mě za ruku. ,,Ať tě ani nenapadne odsud utíkat, Tiff. Vím, jak nesnášíš přebalování, ale dneska je ten den. Sleduj a uč se."
Kayla sundá z Rowie špinavou plenku. Hrůza! Hrůza!
,,Neboj se, že bys o to přišla," prohodí, ,,za chvíli bude řada na tobě. Rowie je mašina: Jídlo jde dovnitř a vzápětí zase ven. Celý den a celou noc."
Za žádnou cenu nechci mít dítě, jestli to má vypadat takhle. 

*****

Vlastní hodnocení:
Knížce dávám čtyři hvězdičky. Nejedná se o příběh, z kterého bych si sedla na zadek. Tiff a její život mě dostal svou normálností. Do děje se může vžít mnoho čtenářek (a nemusí jim být zrovna 18 nebo 19). Líbilo se mi i zasazení příběhu do Austrálie, což je příjemná změna. Knížku můžu jedině doporučit. Nejlépe, když si ji přečtete teď, ať si společně s hlavní hrdinkou užijete konec léta. 

Posted in | 2 Comments

Každý někdy začínal - první recenze


Ahoj všichni :)
Máme tu další příspěvek z projektu Každý někdy začínal. Tentokrát jsem se přeptala, jak to měli blogeři se svou první recenzí! Ono se to nezdá, ale většina blogerů mnohokrát změnila vzhled a posloupnost svých recenzí, a samozřejmě se také zlepšila, třeba změnila styl psaní atd. Ale ta první jednou byla a už se nezmění :)
Jinak jsem vám chtěla poděkovat za velký zájem o tento projekt, mám radost, že vás odpovědi ostatních tak zajímají :)

Pamatuješ si na svou úplně první recenzi? Zdálo se ti psaní recenzí těžké? Pokud ano, co pro tebe bylo nejobtížnější? 

Bastera - Knihy nekoušou
Ano, pamatuji, první opravdová recenze byla na knihu Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli (http://bastera.blogspot.cz/2011/11/jak-mluvit-o-knihach-ktere-jsme-necetli.html). Psaní bylo opravdu těžké, protože se jednalo o odbornou knihu, kterou každý vnímá jinak. Když jde o beletrii člověk zmíní děj, ale zde bylo opravdu těžké vystihnout obsah knihy. Celkově při prvních recenzích pro mě bylo nejtěžší najít si nějaký styl, který by mi vyhovoval. Na druhou stranu u první recenze jsem hlavně chtěla sdělit své pocity a neřešila jsem tolik, jestli to vypadá subjektivně, objektivně nebo profi, prostě jsem začala a postupně se hledala a zlepšovala. Teď už je to mnohem těžší, člověk si nastaví laťku vysoko a postupně se čím dál hůř překonává.

Na svoji první recenzi si pamatuji úplně přesně. Byla na Pád od Lauren Kate. Když se na ni podívám zpětně, říkám si, jak jsem mohla něco takového vyplodit. Každý má ale nějaké začátky. Ze začátku mi to přišlo celkem těžké, protože jsem neměla nějakou vytříbenou formu, jak ty recenze psát a nenápadně jsem sledovala recenze ostatních blogem, abych se trochu inspirovala. Nejtěžší bylo asi formulovat slova, a přitom nevyzradit nějaké ty spoilery. To se mi ze začátku stávalo úplně běžně.

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Jéjej... Tuším, že úplně první byli noční lovci - napůl cesty do hrobu. Moje tehdejší recenze byly krátké a hrozně jsem se bála reakce okolí. Nejtěžší bylo nebát se, že vás za váš názor někdo ukamenuje. Protože, jakmile člověk překoná ten strach z odhalení, tak už to jde samo. 

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Ano, pamatuji. První recenze je asi vždycky těžká, člověk si musí najít svůj styl, strukturu svých recenzí atd. Takže ze začátku je to takové kostrbaté, než se člověk rozepíše a jde to lépe od ruky. Dříve jsem měla problém se rozepsat, nevěděla jsem, jak začít nebo co do recenze všechno napsat, ale dneska už mi to většinou jde úplně samo.

Jana - U Margarety
Jistěže pamatuju! Byla to recenze na Literární poklesky od Stephena Leacocka. Měla jsem ji z knihovny. Jak má vypadat recenze jsem tušila jen teoreticky z hodin češtiny. Recenze jako taková těžká není. To, co mi přišlo nejobtížnější, je na ní ale zároveň to nejdůležitější, totiž vyjádřit jasně a stručně svůj názor na knížku. Shrnout celou recenzi tak, aby čtenáři pochopili, co si o tom celém vlastně myslím. Moje recenze jsou určitě lepší dnes než tehdy ta na Literární poklesky, ale pořád mám co zlepšovat.

Myanmar - Book-lords
Přiznám se, že na první recenzi jsem si nevzpomněla a musela jsem ji dohledat. S odstupem času si nejsem jistá, jestli se vůbec dá recenzí nazvat. Měla asi deset řádků a obsahovala několik variací na „bylo to super, přečtěte si to“. Nic víc. Asi nejtěžší pro mě bylo naučit se formulovat své pocity do slov tak, aby si z nich čtenáři dokázali něco vzít. Naučit se pojmenovávat důvody, proč se mi ta která kniha líbí nebo nelíbí.

Pamatuji si na to moc dobře. První recenzi jsem napsala na Zmizelou od G. Flynnové. Byla jsem nervózní, když jsem jí zveřejnila, protože to byla moje úplně první recenze na blogu a hned jsem v ní knihu hrozně zkritizovala. Rozhodně mi to připadalo těžké a dalo mi to opravdu hodně práce ji napsat. Nejhorší na tom asi bylo zůstat objektivní a vysvětlit, proč se mi to nelíbilo. Nemohla jsem prostě napsat, že to byla kravina. No a ani po půl roce nemůžu říct, že by se mi recenze psali snadno. Určitě je to pro mě lehčí, ale někdy mám opravdu problém knihu správně vystihnout. 

Filipshk - Magician's Book
Samozřejmě, že si na první recenzi pamatuji! Bylo to na tehdejší novinku Percy Jackson – Zloděj blesků. Pokud se můj názor tedy za recenzi dal považovat... Ze začátku, kdy jsem psal ‚recenze‘, mi samotné psaní nepřišlo nějak těžké, protože jsem jednoduše vypsal všechny své pocity, které ve mně kniha vzbudila. Když jsem si ale začal své recenze hlídat a snažil se psát opravdové recenze, tak se to samotné psaní trochu ztížilo. V tehdejší době mi přišlo asi nejtěžší napsat svůj názor tak, aby jej ostatní pochopili, udělali si o knize svůj vlastní názor a, to je nejdůležitější, abych volil správná slova kvůli tomu, abych si neprotiřečil. Chce to ale pouze cvik a za pár měsíců mi to ani nepřišlo jako problém. :)

Vzpomínám si na ni moc dobře. Byla to recenze na Ptačí zpěv.  
Psaní recenzí se mi zdálo víc než těžké. Zdálo se to jako nadlidský úkol. Po dopsání své první recenze jsem byla tak unavená a vyšťavená ,že jsem na 2 hodiny usnula. :D 
Nejtěžší mi přišlo napsat stručně děj. Byla to noční můra. Nevěděla jsem co tam napsat můžu a co už né aby to nebyl (moc velký) spoiler.  A vlastně na začátku svého blogování jsem vůbec nepsala své dojmy z knihy. Jenom jsem napsala počet hvězdiček. 
Potom jsem ale začala psát i dojmy a názor což mi hodně pomohlo. Asi si teď říkáte : „V čem ti to proboha mohlo pomoct ?“  Pomohlo mi to tak ,že jsem se mohla napsat svůj názor a tím jsem tak nějak odvedla pozornost od stručného děje. Musím se přiznat ,že pořád neumím moc dobře popisovat děj ale už jsem se s tím tak nějak smířila. 

Kdo by zapomněl na svoji první recenzi!? Ta se nedá zapomenout! První recenze kterou jsem kdy napsala, byla na Divergenci (http://bookshelf-stories.blogspot.cz/2012/06/recenze-divergence.html). To byly ještě ty doby, kdy moje recenze nebyly souvislý text :D
Težké to bylo, jelikož jsem nevěděla, co bych tam měla psát. Samozřejmě jsem věděla, že bych se měla zmínit o ději, postavách i o tom jak se mi ta knížka líbila. Myslím, že jsem tu recenzi psala docela dlouho, vždycky mě něco napadlo, tak jsem to napsala a pak ještě asi třikrát přepisovala :D Nejobtížnější pro mě bylo napsat děj. Z maturity jsem totiž byla zvyklá psát v ději každou maličkost (co kdyby se na to u zkoušk ptali), jenže to bych spoilerovala! No a dopalo to, jak to dopalo. Řekla bych, ale že to není vyloženě špatná recenze - psala jsem tak, jak jsem to cítila, snažila jsem se to i nějakým způsobem stylizovat a snad jsem se vyhla i gramatickým chybám.

Moje úplně první "recenze" jsem psala ještě na svůj starý blog, a opravdu bych to nenazvala recenzemi. Když jsem pak psala první na svůj nově založený knižní, tak mi přišlo hrozně těžké je trošku natáhnout. Bylo pro mě těžké věci rozvinout, napsala jsem třeba, že je kniha čtivá, ale napsat přímo proč, aby to znělo trošku srozumitelně.. To mi ze začátku opravdu dělalo potíže :D. 

Pamatuju, byl to Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel a i teď je pro mě u každé recenze nejtěžší začít psát.

Terry Shmash - Devils Handbag
Moje první recenze byla na Akademii Evernight a nejtěžší mi přišlo popsat děj a svoje pocity, aniž bych něco prozradila. To mi přijde pořád těžké, popsat svůj názor na různé situace v knize a přitom vlastně nic neříct. Nejraději bych brala knihu stránku po stránce a podtrhávala a dopisovala komentáře, ale to by moje recenze mohli číst jenom ti, kdo tu a onu knihu už znají.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Moje úplně první recenze byla na knihu Muži, kteří nenávidí ženy od Stiega Larssona. Jestli je psaní recenzí těžké, to nevím. Ale dodnes mám knížky, na které napíšu hodnocení za dvacet minut, a pak jsou ty, u kterých to smolím dva dny, a stejně nejsem spokojená. A nejdůležitější je určitě pravopis a také psát bez spoilerů.

Na svou první recenzi si rozhodně pamatuji. Psala jsem ji zhruba měsíc, přičemž její obsáhlost byla směšná. 
Rozhodně bylo obtížné najít vhodná slova. Nevěděla jsem, co o knize napsat, jelikož jsem o ní nedokázala ani mluvit.
Dalším důvodem proč jsem nevěděla, co do recenze psát byl ten, že jsem nevěděla, co má taková recenze obsahovat.
Proto doporučuji, aby si bloger před psaním první recenze přečetl některý z článků na internetu o psaní recenzí. Rozhodně se tak vyvaruje spoilerům, které mé recenze obsahovaly nespočetně, přičemž jsem si to neuvědomovala. :)

Mája - Fantasy MaKa
Vůbec se mi nezdálo psát recenze těžké. Jsem ventilovací člověk, takže co na srdci, to na blogu. O kvalitě recenze se zmiňovat nebudu, myslím, že kvalitní recenzent by se měl neustále učit. Ne být zaslepený chvilkou, kdy je sám se sebou i svým výtvorem spokojen.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Musím říct, že tyhle odpovědi mě hodně zajímaly, protože sama bloguju teprve krátce a vlastně jsem moc těch recenzí nenapsala. Líbí se mi, jak tu každý odpovídá úplně jinak, některé příběhy i pobaví :))

Posted in | 1 Comment

RECENZE: Myslete jako Steve Jobs - Daniel Smith

Relativně krátká knížka, ve které je ale obsaženo vše podstatné! Hledáte inspiraci? Není nic jednoduššího, než se do této knihy o jednom z nejvýznamnějších podnikatelů a myslitelů dnešní doby...

Název: Myslete jako Steve Jobs
Originální název: How to think like Steve Jobs
Autor: Daniel Smith
Nakladatelství: Metafora
Překlad: Jan Kozák
Počet stran: 167
Rok vydání originálu: 2013
První vydání v ČR: 2014

Anotace: „Jedno jablko snědla Eva, druhé spadlo Newtonovi na hlavu a třetí stvořil Steve."

Mají vás za podivné existence a táhne se to s vámi už od školy? Vždycky jste byli průšviháři? Připadáte si jako outsideři a ostatní vám to dávají znát?
Ani tak ale není nic ztraceno. Naopak.
Z jednoho kluka, který šel z extrému do extrému, od undergroundu k fanatickému veganství, moc se nemyl a nečesal, se stal jeden z nejúspěšnějších mužů planety. Jmenoval se STEVE JOBS.
Svými vizemi od základu proměnil počítačový i hudební průmysl a přinesl nám některé z nejvyspělejších technologií, po kterých prahne celý svět.
V roce 1976 založil se svým přítelem Stevem Wozniakem společnost Apple. Když z ní o devět let později musel odejít, jako vždy vytěžil z nepříznivé situace maximum a zakoupil společnost Pixar, studio animovaného filmu. Po jedenácti letech se znovu vrátil do Applu, aby ho transformoval v jednu z nejpopulárnějších firem na světě.
Seznamte se s životní filozofií nekonformního podnikatele a jeho vypilovanými schopnostmi.
Jobs věřil, že outsideři a buřiči posouvají lidstvo kupředu, protože se nebojí neustále zkoušet a měnit svět. Zkuste tedy myslet a pracovat jako on.
Chce to opravdu kuráž, ale nyní i vy můžete být jako Steve Jobs.

*****

Nemusíte vlastnit jediný přístroj značky Apple, nikdy jste se s ním ani nemuseli setkat, jméno Steve Jobs ale každý z vás už někdy slyšel. Velikán posledních let, který dokázal vybudovat firmu s největším obratem na světě, změnil životy téměř všech lidí. Steven Spielberg doslova řekl: ,,Steve Jobs byl největším vynálezcem po Thomasi Edisonovi. Přitáhl nám svět na dosah konečků prstů." (str. 142). Mohlo by se zdát, že se k miliardám dolarů a celosvětovému úspěchu firmy Apple dostal relativně snadno, vždyť na trhu působil už od svých 21 let. V knize se ale přesvědčíte o opaku.

Kniha Myslete jako Steve Jobs by mohla být brána jako životopisná, ale i motivační. Autor Daniel Smith čtenářům na necelých 170 stranách stručně ale důsledně vyobrazí život Steva Jobse, většinou chronologicky. Nejedná se ale o životopis, i když se o Jobsovi dozvíte opravdu hodně. Kniha je rozdělena na dvě části: Dostaňte se na vrchol a Zůstaňte na vrcholu. Už podle názvů obou částí vám musí být jasné, že se dočkáte rad, jak být úspěšný, nejen v podnikání. Nemusíte se ale bát sáhodlouhých výčtů, co a jak máte dělat. Rad není zase tolik, aby se v nich člověk začal ztrácet. Naopak jsou všechny pečlivě vysvětlené a hlavně jsou podpořené situacemi z Jobsova života. 

Přestože je Jobs ikonou a po celém světě je zbožňován a uznáván, udělal také spoustu chyb a nadělal si i mnoho nepřátel. Proto autor knihy nezůstává jen u doporučení, co člověk pro úspěch dělat má, ale poukazuje i na špatné kroky, které Steve Jobs ve své kariéře učinil. Kromě těchto pomocných sdělení ale čtenář nahlédne také do tajů podnikání a marketingu, nebo například do fungování a historie velkých světových firem.

*****

Kniha Myslete jako Steve Jobs je psána velmi srozumitelným stylem a může ji tedy číst kdokoli. Nemuseli jste nikdy držet v ruce iPhone, ani nemusíte být počítačový mág, protože vás autor nebude s detaily z fungování moderních technologií vůbec zatěžovat. Zaměřuje se opravdu hlavně na poučení ze Stevových zkušeností.  

Každá kapitola má svůj název, podle kterého poznáte, o čem se dál bude hovořit. Vždy je také uvozena jedním Jobsovým výrokem. Na konci kapitoly můžete najít znovu citát samotného Jobse, ale také jiných významných osobností vyjadřující se právě o úspěšném podnikateli. 

Knížku bych doporučila opravdu všem. Chcete se ve zkratce dozvědět všechno o Stevu Jobsovi a firmě Apple? Hledáte životní či kariérní inspiraci a motivaci? Máte mysl otevřenou? Pak je pro vás kniha Myslete jako Steve Jobs ta pravá. 

*****

,,Steve patřil mezi největší americké průkopníky - měl odvahu myslet jinak než druzí, nebál se věřit, že dokáže změnit svět, a nechyběl mu talent, aby to opravdu dokázal."
Barack Obama

,,Tvůj čas tady na zemi je omezený, a tak ho nemarni tím, že budeš žít život někoho jiného, než jsi ty sám. Nedovol, aby názory ostatních přehlušily tvůj vnitřní hlas."
Steve Jobs

*****

Vlastní hodnocení:
Knize dávám s klidným srdcem pět hvězdiček. Oceňuji hlavně fakt, že rady, které jsou v knize vysloveny, jsou náležitě podpořeny vysvětlením a hlavně příkladem z praxe, konkrétně z Jobsova života. Navíc je všechno obsaženo v pouhých 170 stranách, takže to může být inspirující čtení na jedno odpoledne - pro mě večer :)

Za poskytnutí recenzního výtisku chci poděkovat nakladatelství Metafora.
Knihu najdete ZDE.

Posted in | 6 Comments

Teroristický útok nebo nehoda?


17. července 1996 se poblíž Kennedyho letiště do moře zřítilo civilní letadlo. Podle mnoha očitých svědků mohlo být sestřeleno, případ je ale uzavřen, protože vyšetřování ukazuje na nehodu. Co když ale existuje nahrávka celé tragédie?

Píše se rok 2001 a od letecké tragédie uplynulo přesně pět let. Detektiv a policista John Corey se společně se svou manželkou Kate Mayfieldovou zúčastňuje zádušního obřadu za oběti letu TWA 800, který se každoročně koná na pláži poblíž místa, kam do moře dopadly trosky hořícího letounu. John moc dobře ví, že je případ již uzavřen se závěrem, že se jednalo o nehodu v palivovém prostoru, ale překvapí ho, když mu pracovník FBI v průběhu sešlosti bezdůvodně domlouvá, aby se vyšetřování nesnažil zpochybnit. To detektiv sice v úmyslu neměl, když mu ale ještě ten večer jeho manželka, která tehdy na případu pracovala, ukáže několik sporných faktů, začne se John o případ opravdu zajímat.

...celou recenzi si můžete přečíst na blogu knihkupectví Neoluxor!



Posted in | 1 Comment

Každý někdy začínal - osobní články


Ahoj všichni :)
Jsem moc ráda, že jste články z mého projektu sledovali i v době, kdy jsem byla na dovolené. Děkuju všem, kdo mě upozornili na nedostatky - podařilo se mi 2x přidat stejnou odpověď nebo jednu odpověď useknout a za to se moc omlouvám. Jen se chci maličko ospravedlnit - pokud někdy uvidíte u jména úplně prázdné místo, je to tím, že mi zatím nepřišla odpověď (nebo nepřišla do termínu, kdy jsem byla ještě na internetu a později už jsem ji nemohla přidat) - to se může stát, někteří účastníci mi posílají odpovědi po částech. Přece jen jsem si těch otázek vymyslela docela dost a chápu, že né všichni na to mají čas :))
Dnes se budeme bavit o osobních článcích. Čtete je rádi? Baví vás je psát? Jak myslíte, že odpověděli naši účastníci? :)

Myslíš si, že mají čtenáři rádi osobní články? Čteš je rád/a ty sám/sama? A jaké případně nejraději píšeš?

Bastera - Knihy nekoušou
Jak kdo, jsou lidi, kteří mají rádi čistě "profesní blog" plný recenzí a ničeho jiného a pak jsou lidi, kteří mají rádi, když vidí, kdo za recenzemi stojí. Já osobně je ráda čtu i píšu, ale jednou za čas, ne pořád. Jsem ráda, když někoho poznám blíž, zjistím jeho náhled na svět, ostatní zájmy apod., pak mohu mnohem snáze pochopit jeho hodnocení a uvědomit si, že máme shodné názory a tudíž by se mi kniha mohla líbit více. Osobně ráda čtu i osobnější stránky blogerů, mám pak pocit, že jsou mi ještě bližší :) A ráda také píšu vykecávací články o mně, kdy se vyzpovídám a zároveň vím, že se najde několik lidí, kteří mi budou rozumět, i když jen virtuálně. Díky tomu pak třeba víc poznám lidi, kteří stanou mými virtuálními a posléze i reálnými přáteli :)

Myslím, že určitě. Tedy alespoň ze zkušeností. I já sama je mám moc ráda. Čtenáři mají možnost se o svém oblíbeném blogerovi něco dovědět. Vidí, že to není jen nějaký stroj na čtení knih. Já osobní články píšu moc ráda, protože se v nich můžu vybít a ještě se podělit o kus sebe.

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Tak tohle je podpásová otázka. Co čtenář to jiný vkus a názor. Osobně si myslím, že sem tam nějaký osobní článek neuškodí, čtenář se tak lépe seznámí s tím, kdo pro něj píše. Na druhou stranu ale, když už mám blog na něco zaměřený (např. knižní blog), pak mi přijde zbytečné do toho plácat ještě milióny osobních článků, zvlášť, když v dnešní době má každý nebo téměř každý bloger svou FB stránku, kde se vykecá do sytosti a čtenáři ho mají možnost poznat (ano třeba já).

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Nevím, upřímně moc osobních článků nepíšu. Občas přidávám na blog nějaké své fotky (s neknižní tématikou), ať už třeba z dovolené nebo jen tak "ze života", a to má vždycky úspěch. Ale většinou takové ty "vykecávací články" bez fotek nikdo moc číst nechce. :D Jinak mám oblíbené blogery, od kterých si ráda přečtu i osobní článek, když je na nějaké zajímavé téma.

Jana - U Margarety
To je asi dost individuální. Třeba já je mám ráda, ale jen na blozích, které navštěvuju pravidelně (pokud to nejsou vyloženě osobní blogy). Kdybych přišla na cizí knižní blog poprvé, osobní článek bych si jako první určitě nepřečetla. Taky hodně záleží na tom, jestli má bloger světu co sdělit; osobní články na blozích totiž dost často nemají hlavu a patu, nebo jsou úplně o ničem. 

Myanmar - Book-lords
Statistiky mluví jasně, osobní články mají přibližně dvojnásobný počet čtenářů než knižní recenze. Vlastně většina článků má daleko větší počet čtenářů než klasické knižní recenze. Tedy alespoň na našem blogu. Sama si vždycky ráda přečtu o autorovi svých oblíbených stránek něco nového, takže i já takové články ráda čtu a často je na blozích vyhledávám. Asi nejvíce sleduji Měsíční chvástačky a ukázky knihovniček – i přes to, že jsem na konci článku vždy zelená závistí 
Osobně nejraději píšu články, ve kterých se objeví nějaký „seznam“. Například článek o oblíbených knihách z dětství, článek o nejlepších knihách roku XY apod. Od nástupu na vysokou publikuji také taková shrnutí jednotlivých semestrů. Co mi naopak příliš nejde, jsou „Měsíční chvástačky“. Může za to ta pravidelnost – jako rozená chaotička nedokážu publikovat nic pravidelně. Ale čtu je ráda.

Řekla bych, že osobní články jsou hodně oblíbené. Zvlášť jestli se do nich počítají měsíční chvástačky, což jsou podle asi nejoblíbenější články v celé blogosféře. Jednou za čas si něco takového přečtu opravdu ráda, protože se díky tomu můžu dozvědět něco nového o autorovi blogu. Nejraději píšu již zmiňované měsíční chvástačky nebo knižní chvilky. 

Filipshk - Magician's Book
Jak se to vezme – osobní články jsou dobré do určité míry. Jakmile ale překročí jakousi hranici, je to špatné. Sám osobně takové články mám rád, ale musí se jednat o takové ty povrchové věci, u kterých se můžeme zasmát, nebo si říci, že tenhle člověk je stejný jako vy. Jakmile ale dojde na opravdu osobní věci, které směřují až do hloubky, tak nevidím sebemenší důvod něco takového číst. Osobní život je věc jednoho člověka a pokud se s ní chce chválit s ostatními, tak ať. Ale jako vždy se musí počítat s tím, že tímhle si člověk řeže větev sám pod sebou. Co se týče mě, tak já osobně takovéto články moc nerad píšu, protože můj život je nezajímavý, ale pokud se už objeví nějaké otázky, či nominace do TAGů, tak se překonám a něco i sepíšu. :)

Myslím ,že záleží jakou má čtenář náladu. Beru to podle sebe. Jsou totiž dny kdy hltám každý střípek ze života onoho blogem a potom jsou dny kdy si jen přečtu první větu a článek okamžitě zavřu. Celkem vzato ale osobní články čtu ráda. 
Jednou nebo dvakrát jsem se pokoušela nějaký ten článek napsat ale nemělo to moc ohlas. Sice to bylo v době kdy jsem na blog úplně kašlala ale ten nezájem mě odradil. I když vím ,že to byl zasloužený nezájem.

Já si myslím, že každý se rád dozví něco víc o autorovi blogu. Já sama je čtu moc ráda (a také se je snažím psát, ale na blogu jich zatím moc nemám). Když je mi daný autor sympatický a vím o něm i něco víc než jen to, že jaký má rád/a žánr knih, tak se ten daný blog vracím častěji a články čtu i s větší chutí. 

Já jich zrovna moc nepíšu.. Teď jsem se zapojila do jednoho osobnějšího tagu, a jinak spíše prostřednictvím různých meme:). Já nejčastěji čtu osobní články blogerů ke kterým chodím už delší dobu.

Mají, já je mám taky ráda i když jich moc nepíšu. Možná to časem napravím....

Terry Shmash - Devils Handbag
Myslím, že se každý rád něco dozví o bloggerovi, kterého zná jenom přezdívkou. Já jsem ráda, když můžu vědět, kdo se za všemi těmi články skrývá. Taky mám ráda různé tagy, dotazníky a deníky, protože je přece fajn číst o životě někoho jiného :D
Jinak já vždycky dávám na blog profil, který mě čtenářům trochu přiblíží a někdy si také vylévám srdce.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Řekla bych, že osobní články jsou hodně oblíbené. Pak ale záleží na tom, kdo má kolik odvahy se svěřit cizím lidem se svým životem. Já vždy, když píšu nějaký takový článek, tak se zároveň bojím, kdy to objeví nějaký můj známý a použije to proti mně. Lidi jsou krutí a nerada bych byla všem k smíchu. Čím jsem starší, tím méně mi to ale vadí. 

Každý čtenář má rád něco jiného. Když se někde osobní článek objeví, tak si ho rozhodně přečtu, ale nevyhledávám si je.
Nejraději čtu recenze, chvástačky, meme a unboxingy, které jsou během poslední doby na blozích velice rozšířené. 
Ráda píši recenze a různá meme. Měsíční chvástačku jsem již dlouhou dobu nepřidala, jelikož když už si knihy v knihovničce uspořádám, tak je nerada vytahuji. Přemýšlela jsem o tom, že bych také mohla začít zveřejňovat unboxingy, jelikož jsou velice oblíbené. :)  Mám ráda, když můžu vyfotit něco nového, co jsem dostala, či si koupila a podělit se o to s ostaními. :)

Mája - Fantasy MaKa
Čtu i píšu. Baví mě. Je fajn dozvědět se něco málo o autorovi, kterého máš v oblíbených.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Takže jak jste na tom s osobními články vy? Čtete je rádi? To mě zajímá nejvíc, abych se když tak občas o nějaké zajímavé pokusila :))

Posted in | 7 Comments

RECENZE: Unika: Plamen života - E. J. Allibis

Upírů a vlkodlaků jsem už v knihách potkala nespočet, ale ještě nikdy jsem nečetla příběh, kde by prim hráli andělé. Až do dnes ... Pojďte se se mnou ponořit do Sefiry, údolí andělů ...

Název: Unika - Plamen života
Originální název: Unika - La Fiamma della Vita
Autor: E. J. Allibis
Nakladatelství: Zoner Press
Překlad: Iva Pupíková
Počet stran: 424
Rok vydání originálu: 2010
První vydání v ČR: 2012

Anotace: Andělé provázejí lidstvo od prvopočátku, objevovali se u všech rozhodujících okamžiků týkajících se celé lidské populace, ale stojí i u každého jednotlivce v jeho těžkých chvílích. Ani harmonický svět andělů však není bez vady – jeden z jeho mocných válečníků chtěl uchvátit moc nejen nad anděly, ale nad celým světem. Byl poražen a uvězněn v temném pralese, z něhož není úniku. Za dlouhá tisíciletí své samoty si díky neobyčejným schopnostem dokázal vytvořit armádu nestvůr a je připraven utkat se v nelítostném boji o moc a získat Plamen života a Klíč štěstí, dvě základní substance, z nichž se rodí andělé. Do událostí, které těsně předcházejí ozbrojenému střetu, zasáhnou i čtyři lidé: profesor, který se zabývá anděly z vědeckého zájmu, a trojice teenagerů – talentovaná klavíristka Eve, přátelský Joseph, kterému všichni říkají „Jo“, a svérázný Zack, milující hudbu. Přítomnost jednoho z nich ve světě andělů však není náhodná, není to totiž člověk…

*****

Kniha Unika - Plamen života vypráví příběh Uniky, druhého nejvýznamnějšího anděla v údolí andělů, Sefiře. Ta si společně s vůdcem andělské komunity Metatronem dělá starosti, protože vidí na nebi zářit kometu, která vždy přináší těžké časy. Tentokrát to ale vypadá na opravdu kruté období, protože pomalu ale jistě nabírá sílu padlý anděl Ophidiel, který byl za své hrůzostrašné činy uvězněn v Thinkingblském lese. Unika s Metatronem ví, že je potřeba chránit dvě základní substance pro celý andělský i lidský svět, Plamen života a Klíč štěstí. Pokud by se jich Ophidiel zmocnil, vyhrálo by Zlo a to by se promítlo i do lidských životů. Unika tedy přichází s riskantním nápadem, kam a jak substance ukrýt, přičemž na svůj budoucí život nebere ohled...

Celý děj je ale daleko zamotanější, a tak budete překvapeni, kam se až postava hlavní hrdinky dostane, a jak bude vlastně její život a ona sama vypadat dál. Do příběhu jsou zamotáni i tři lidé, nebo tak alespoň vypadají. Dokáží ale společně s nadpřirozenými bytostmi bojovat proti Zlu? Vydrží jejich přátelství? Jak dopadne Unika?

Hlavní dějová linka se točí kolem ochrany dvou základních substancí, přičemž Unika je vždy nablízku. Příběh je vyprávěn velkým množstvím postav, a tak čtenář dostane možnost porovnat pohledy na situaci hned z několika stran a navíc se o každé z nich dozví mnoho informací. Velmi zajímavě napsaná je hned první část knihy, kdy se v jednotlivých relativně krátkých kapitolách střídají jak čas, tak místo, kde se děj odehrává. Nemusíte se ale bát, že se budete ztrácet, po pár stranách si zvyknete a do příběhu se dostanete, aby poté oba děje mohly splynout v jeden. 

Přestože se děj většinu času odehrává v andělské Sefiře, čtenáři je všechno ohledně tohoto místa i života andělů vysvětleno. Nemusíte se ale bát zdlouhavých popisů. Lidští hrdinové v knize se často ptají a chtějí, aby jim bylo všechno okolo tohoto fantastického údolí vysvětleno, a tak se informace a spojitosti dozvídáme společně s nimi. A věřte, že jsou všechny souvislosti do detailu promyšlené ...

Celý příběh je velmi čtivý a dokáže čtenáře vtáhnout do děje, přesto některé úseky, hlavně v závěru, možná až příliš popisují dané důležité situace, čímž je ale sníženo napětí. Co bych knize dále vytkla je předvídatelnost některých situací. Na druhou stranu je znát, že to byl autorčin záměr. 

*****

Knihu Unika bych ráda doporučila všem milovníkům fantasy, protože Sefira je opravdu zajímavé a perfektně sestavené místo. Milovníci citů si také přijdou na své, protože protože andělé jsou stvoření, která umí hluboce milovat a udělat pro své poslání a své blízké cokoli. Kniha se také určitě bude líbit mladším čtenářům, protože některé lidské postavy jsou teprve patnáctileté, což je velký skok oproti těm andělským bytostem, které už jsou staré tisíce let.

Příběh by někdo mohl nazvat oddychovým, ale já věřím, že se najdou spíše čtenáři, kteří budou do děje vtaženi tak jako jsem byla já. Očekávejte fantastické místo, kde se odehrává neobvyklý boj mezi Dobrem a Zlem, ve kterém je však vymezen prostor i pro přátelství a obětavost. 

*****

,,Co vidíš v budoucnosti?" Unika se chtěla zeptat Allibis ještě na spoustu dalších věcí, nedokázala utišit touhu se vše dovědět.
Věštkyně přivřela oči, obrátila čelo k nebi a nahrbila záda, jako by chtěla pojmout všechen život vesmíru. Objevil se světelný trojúhelník, jeho dva vrcholy tvořily její růžky a třetí konečky prstů spjatých rukou. Koule, která se jí vznášela nad hlavou, pulzovala měňavými záblesky.
,,Vidím čtyři chlapce. Dva z nich jsou andělé, ale současně jsou dvěma částmi jedné bytosti. Ještě to neví, ale jednou položí základy naší spásy."
Ani ona sama nedokázala jasně vyložit význam těch slov.

*****

Vlastní hodnocení:
Kniha se mi velmi líbila a bavila mě, přesto ji dávám čtyři hvězdičky kvůli menšímu napětí v závěru a občasné předvídatelnosti. Nebojte se po ní sáhnout, zajímavý příběh v netradičním prostředí vás nezklame. Já sama jsem se do knihy vyloženě nehnala, nevím proč jsem totiž očekávala prapodivně splácaný příběh, postavy a místo. To se ale nestalo a já byla velmi mile překvapená.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji vydavatelství Zoner Press!
Knihu najdete ZDE.

Posted in , | 3 Comments

Report z Druhého zeleného knižního srazu v Plzni

Ahoj všichni :)

Sice je to už skoro týden, co jsem se zúčastnila svého prvního knižního srazu, ale já se tím stejně chci pochlubit a napsat takový kratší report (snad to vynahradím aspoň (nekvalitními) fotkami).
Jen chci dopředu upozornit, že po blogosféře už běhají daleko zajímavější reporty, někde se můžete kouknout i na video (doporučuju třeba Vojtu, protože si díky tomu rozšíříte slovní zásobu o slovo ,,trtat"). 

Začneme jednou společnou ala HARÉM!


Posted in | 3 Comments

Každý někdy začínal - pravidelní čtenáři


Ahoj všichni :)
Sice už bych teoreticky měla být z dovolené doma, ale článek znovu raději přednastavuji, protože vůbec nestíhám a nevím, kde se příští úterý zase budu nacházet! :)

Řešíte počet pravidelných čtenářů? Jak je k sobě lákáte a snažíte se o to vůbec? Podívejte se, jak to s pravidelnými čtenáři mají účastníci mého projektu :)

Řešil/a jsi na začátku blogování kolik máš (pravidelných) čtenářů? Jak jsi se je snažil/a k sobě nalákat a co podle tebe nejvíc zabírá?

Bastera - Knihy nekoušou
Na začátku jsem to tolik neřešila, byla jsem ráda za každého nového čtenáře, ale neměla jsem tolik velké ambice jako třeba s postupem času. Pak byly doby, kdy jsem to číslo sledovala a pokaždé doufala, že se zvětší, když se někdy o 1-2 lidi zmenšilo, brala jsem to jako svojí prohru. Teď už to tolik neřeším, jsem ráda, když přibudou, ale nehroutím se z toho :) Podle mě nejvíc zabírají soutěže, když uděláte soutěž, nemusíte ani dělat povinné a bonusové vstupy a čtenáři vždycky přibudou, přijdou k Vám třeba poprvé a zalíbí se jim. To samé nějaké články, které zaujmou. Třeba jsem napsala článek Rady pro ty, kteří žijí s knihomolem a hned mi přibylo pár čtenářů, ale je to stále jen číslo a někdo ani google na sledování nemá a neznamená to, že by k vám rád nechodil :)

Vendea - Vendea's dream world of books
Podle mě každý bloger kouká na návštěvnost, a to i když tvrdí, že ne. Všichni lidé touží po uznání, tudíž i pro mě byla návštěvnost celkem důležitá. Ze začátku jsem byla vážně ráda za každého nového čtenáře. Člověk si pak své práce víc váží. Snažila jsem se komentovat na ostatních blozích. Pořádala jsem soutěže. Ať už chcete či ne, soutěže vždycky nalákají čtenáře. 

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Eh.. Moje začátky byly..řekněme velmi zajímavé. Na starém blogu jsem to řešila tak, že jsem pořád chodila po knižních blozích, četla články a komentovala jako o život, čímž mi vlastně blogeři psali také komentáře a chodili na můj blog. 
Na současném blogu to probíhalo a probíhá tak, že nad každým novým čtenářem juchám a achám. A jelikož už nemám tolik času jako dříve, tak se to čtenářům a blogerům snažím vynahrazovat obsahem a kvalitou blogu. Samozřejmě, že komentuji i nyní, ale nestíhám chodit na tolik blogů. Takže podle mě je důležité se dostat do podvědomí čtenářů a pak si je už jen získávat kvalitními články. A ano, vím že v dnešní době všichni sdílejí své články na různých sociálních sítích a jsem pro. Jen to někteří už přehánějí a některé články co sdílejí mi nepřijdou ani hodny toho, aby spatřili světlo světa, protože sdílí a fotí každou kravinku, ale to je věc názoru.

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Tohle jsem vůbec neřešila, ze začátku jsem žádné neměla, až časem se přidávali... Nikdo nemůže čekat, že po pár dnech bude mít plno pravidelných čtenářů, chce to chvíli počkat. Ale jinak jediný způsob, jak je k sobě "nalákat", je samozřejmě pořádání různých soutěží.

Jana - U Margarety
Ze začátku jsem to nijak neřešila, jen jsem byla (a pořád jsem) ráda, že čtenáři přibývají. Nejdůležitější je samozřejmě psát dobře a čtivě. Pak pomůže třeba to, že bloger píše o aktuálních bestsellerech, nebo o tom, co se zrovna děje v knižním světě. Plusem jsou kvalitní ilustrace a videa. Nezaškodí semtam zajít na nějakou knižní / blogerskou akci. Důležité je taky komunikovat se čtenáři a zajímat se o ně. Je toho spoustu. :) Ale nejvíc podle mě zabírá, když je blog psán s láskou a nadšením. I když je to trochu klišé, tak to fakt funguje.

Myanmar - Book-lords
Každý nový „pravidelný čtenář“ mi udělá velkou radost, ale není to něco, na čem bych své blogování stavěla. Důležitější je pro mě zpětná vazba ve formě komentářů. Z komentářů se o tom, jak čtenáři blog vnímají, dozvím mnohem více, než z pouhého čísla ve statistice. 
Ale pojďme se tedy zaměřit na to získávání Asi nejrychlejší a nejjistější způsob, jak získat pravidelné čtenáře, je pořádání soutěží, ve kterých se za sledování prostřednictvím různých sociálních sítí získávají body navíc. Stále si ale myslím, že daleko lepší způsob je snažit se publikovat natolik poutavé příspěvky, aby se čtenáři pro pravidelné odebírání rozhodli sami. Nepopírám, že je to pracnější (a většinou také zdlouhavější), ale myslím, že z takto získaných odběratelů budete mít daleko lepší pocit.

Ze začátku jsem to řešila hodně, ale teď už vím, že počet pravidelných čtenářů zas tak důležitý není. Pro mě je spíš důležitý počet komentářů pod článkem, protože díky tomu vím, že jsem to nepsala zbytečně. Pokud se chcete na začátku zviditelnit, je určité dobré se na facebooku připojit ke skupině Knižní bloggeři a jejich pravidelní čtenáři, kde můžete své články sdílet. Taky hodně pomáhá, když komentujete články ostatních blogerů, kteří si vás díky tomu všimnou. Nejvíc čtenářů seženete při pořádání soutěží, ale musíte počítat s tím, že se většina stane pravidelným čtenářem jen kvůli soutěži a pak se k vám už nikdy nevrátí. Hlavně neztrácejte trpělivost. ;)

Filipshk - Magician's Book
Samozřejmě, že jsem něco takového řešil a o to více mě mrzelo, když jsem si uvědomil, jak málo jich vlastně mám! Není nic horšího než skutečnost, že blogger, byť začínající, nemá ani jednoho pravidelného čtenáře, který by se s radostí na blog vracel. Je asi jasné, že na začátcích je nejhorší ta chvíle, kdy chcete protlačit svůj blog skrze ostatní a dát o něm vědět. Já osobně jsem na začátku využil toho, na co přišli už mnozí – soutěže a giveaways. Lidé totiž touží po tom získat něco zadarmo a co je lepší, než všechny nalákat na nějakou knihu, kterou vyhrají pouhým kliknutím na tlačítko „To se mi líbí“, nebo sdílejí soutěž? Nikoho samozřejmě za takovéto jednání nelynčuji, protože bych na to neměl ani právo, neboť sám jsem tohle pravidlo použil. Teď jsem si ale uvědomil, že soutěže jsou sice dobrým lákadlem, ale čas je ještě lepší. Čím déle budete psát články a pořádat zajímavé projekty, tím více si získáte lidí a nemusíte se bát, že na blog zapomenout v okamžiku, kdy ho zavřou. ;)

Asi mi neuvěříte ,když řeknu ,že ne… :D A já to ani říkat nebudu ,protže by to byla lež jako věž. Pokaždé když někdo dal ,že se chce stát mým pravidelný čtenářem tak jsem skákala 1 000 000 000 km vysoko. (možná ještě výš !) 
Myslím ,že hodně pomáhá -já to dělám pořád- přidávat se po různých blogerských skupin. Třeba na Facebooku. Potom když napíšete nějakou recenzi,článek tak to tam hodíte lidi se podívají. A když to takhle uděláte pokaždé ,když něco napíšete tak lidi nějak samovolně dají : Stát se pravidelným čtenářem.

Nebudu lhát, pravidelné čtenáře jsem rozhodně řešila. Vždycky jsem byla (a pořád jsem) nadšená z toho, když mi tam nějaký přibyde! Pokaždé je to radost. Ze začátku jsem si myslela, že kdy budu pravidelně přispívat na svůj blog a komentovat blogy ostatních, tak si mě třeba někdo taky všimne. A ono to vážně pomáhá. Když mi na blogu přibyde komentář, tak se vždycky podívám od koho je a jestli ta osůbka náhdou nemá blog (abych ho mohla prošmejdit) :) Myslím si, ale že je dobré si založit také facebookovou stránku. Čtenáři se k vám tak dostanou i přes facebook a když se třeba ještě přidáte do nějaké skupiny, tak na váš blog určitě narazí někdo, kdo o něm ještě nevěděl a třeba se stane vaším pravidelným čtenářem. 

Na začátku jsem na počet pravidelných čtenářů koukala určitě častěji, ale ono se s tím moc udělat nedá, tak se nedá říct, že bych to přímo řešila.. A pomoct tomu, aby jich bylo co nejvíc jde určitě komentováním nebo sdílením příspěvků v nějaké facebookové skupině.

Jasně, je to strašně potěšující, když k vám někdo chodí opakovaně i když každá návštěva je super. Nejvíc zabírá chodit na čumendy k ostatním blogerům, nechávat komentáře s odkazy na sebe.

Terry Shmash - Devils Handbag
Určitě, řeším to pořád :D Samozřejmě bych jich chtěla víc, ale jsem vděčná za každého. Snažím se je nalákat hlavně na originalitu, na knihy, které moc lidí nečte, na literární klasiku nebo četbu k maturitě. A pak samozřejmě typy pro psaní povídek a příběhů a kritika, protože kritizuji ráda a často, a myslím si, že když nějakou knihu zatratím, čtenáře to docela baví.
A co zabírá na nalákání čtenářů? No, to sama nevím. Asi nějaká zvláštní magická síla nebo postavení hvězd, kdo ví? :D

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Pravidelné čtenáře nijak neřeším. Co mi ale udělá vždycky radost je komentář. A myslím si, že nejen mně. Je hezké vidět, když si vaši práci někdo přečte a k tomu napíše vlastní názor. Při dnešní obrovské spoustě knižních blogů jde jen těžko něčím prorazit, ale nejlepší je asi být sám sebou a něčím vybočovat z davu. A sociální sítě jsou taky super 

Na začátku blogování bylo mým cílem získat alespoň pár pravidelných čtenářů. Příspěvky bez komentářů jsou opuštěné a smutné. Proto jsem se tedy přidávala na různé knižní blogy a komentovala jejich příspěvky, aby o mé existenci někdo věděl.
Z mého prvního pravidelného čtenáře jsem měla nesmírnou radost. V tu chvíli jsem si uvědomila, že blogování dodává člověku spoustu energie a radosti.
Rozhodně zabírá komentování příspěvků jiných blogerů, ale nejvíce čtenářů bloger získá během soutěží. Přeci jen každý by rád něco vyhrál a proto jsou soutěže skvělou lákačkou na knižní blog.:)

Mája - Fantasy MaKa
Kdo to neřešil, tak lže. Teď už to neřeším vůbec. Jsem na blogu několikrát denně ale, že máme nového čtenáře, si všimnu třeba po třech dnech. :-D Co na ně zabírá? To je výrobní tajemství. :-D Každý si na to musí přijít sám. Ale ono to vážně není tak těžké, zvlášť když jsme národ hamtavých čecháčků. :-P

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

A co vy, počítáte každého pravidelného čtenáře? A pořádáte soutěže, abyste jich měli víc, nebo to odsuzujete? :)

Posted in | 10 Comments

Zachyceno co čtu #3

Ahoj všichni :) 

Mám teď mnoho článků, které chci napsat, ale i mnoho knih, které chci přečíst, takže se to ve mne mísí a já nevím, co dřív. Původně jsem dnes večer chtěla přidat minireport z Druhého zeleného knižního srazu, ale protože právě dočítám Uniku - Plamen života a tuhle knížku jsem na dovolené u Berounky nafotila, přijde mi lepší vám tímto ukázat, co právě čtu :)

Knihu jsé začala číst na dovolené u Berounky a dnes ji právě dočítám. Je skvělá, těšte se na recenzi!




Kniha je opravdu krásná i uvnitř - tady vidíte mapku údolí andělu, Sefiry :)

A kdo z vás sleduje i mou facebookovou stránku, tak už viděl i jednu fotku z průběhu čtení...

... a jednu fotku toho nejlepšího místa na čtení :)

A co momentálně čtete vy?







6 Comments

RECENZE: Deník prostitutky - Micheal Weber

Už vás nebaví číst knížky s podobným názvem, kde dívky nadšeně popisují svůj luxusní život a rozmanité sexuální hrátky? Přečtěte si o dvojím životě paní Ester, protože ta vám přiblíží život české prostitutky bez jakéhokoli přikrášlování!

Název: Deník prostitutky - Dvojí život paní Ester
Autor: Michael Weber
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 256
Rok vydání: 2012

Anotace: Pravdivý příběh učitelky, která se po desetiletém manželství a rozvodu ocitla v nové životní situaci. Cestu z ní se rozhodla hledat v takzvaném Velkém světě. Záhy však zjistí, že ten je prolezlý falší, podvody a zradou. Těžké existenční potíže a dluhy ji donutí stát se jednou z žen, které nabízejí sexuální služby v salónu vyhlášené madam Camilly W. Brzy v něm získá pozici nejžádanější prostitutky, která má řadu obdivovatelů i bohatých milenců. Žádný z nich však netuší, že ve dne pracuje jako učitelka v mateřské škole. Podaří se jí nalézt toho pravého muže pro život?

*****

Kniha Deník prostitutky vypráví o učitelce v mateřské školce, která si odpoledne přivydělává v jednom z ostravských privátů. Životní příběh paní Ester si čtenář může vychutnat hezky od začátku, přičemž kapitoly vyprávějící o současnosti a naopak o minulosti se střídají. Přesto se v knize nebudete ztrácet, navíc je zajímavé porovnávat životní situace a změny názorů. Ester popisuje své dětství v silně věřící rodině, bouřlivé mládí na studentské ubytovně,  šťastné manželství, brzké mateřství, práci v mateřské školce, ale také práci prostitutky se vším, co k ní patří. 

Někdo by si mohl myslet, že ženy, které se prodávají, mají potlačené city. Z tohoto omylu vás pisatelka svého deníku velmi rychle vyvede. Celá kniha je plná citů a pocitů. Ester je neskrývá a naopak jim dává volný průchod, proto s ní budete prožívat úspěchy i zklamání v lásce či při hledání práce. Ani prožitky v posteli s klienty nejsou jednobarevné, a tak vám Ester ukáže, jak zoufale se může s klientem cítit, ale i to, jak si svou práci někdy užívá. Stejně tak Ester ukazuje, že prostitutka nemusí být vůbec hloupá, a tak v knize najdete i hodnocení české politické scény nebo Esteřiny znalosti cizích zemí. 

Pokud jste již četli mnoho dalších podobných knih, většinou jste se setkali s dívkami, které se nazývají luxusními společnicemi, a popisují svůj peprný sexuální život jako něco, co bychom jim mohly závidět. Ve zpovědi paní Ester však nic takového nehledejte. Celý příběh vyobrazuje život mladé matky, která je zoufalá při hledání práce, a tak skončí v podniku poskytujícím sexuální služby. Bez okolků vám vysvětlí, jak se musí v tomto zaměstnání ohánět, aby stihla splácet půjčky a žít jinak normální život.

Hrdinka románu, je sice v jádru křehká žena, ale stejně tak, jako se nepáře s klienty, nejde ani daleko pro sprostá až vulgární slova. Neočekávejte tedy zaobalený popis životních zkušeností a zážitků z práce, naopak! Vyjadřování je často ovlivněno tím, jak se Ester při psaní cítila, takže si někdy čtenář přečte velmi syrový popis akce, jindy je stránka zase poseta spoustou zdrobnělin a láskyplných slov. 

*****

Příběh paní Ester je pravdivý, a tak jsou zápletky takové, jaké je napsal sám život. Někomu by ale v závěru mohlo chybět větší napětí či zajímavější vyvrcholení, což je asi jediná věc, kterou bych knize mohla vytknout. Na druhou stranu si všichni čtenáři po přečtení poslední stránky uvědomí, proč tomu tak je, a že s tímto faktem nejde nic udělat. Navíc vás závěr určitě překvapí a zasáhne. 

Knihu Deník prostitutky bych doporučila všem milovníkům životopisů či autobiografií, ale také zvědavcům, kteří by rádi nahlédli pod pokličku nejstaršího řemesla. Pro většinu čtenářů může být také zpestřením fakt, že se celý příběh odehrává v České republice, konkrétně na Ostravsku, čímž si můžou některé situace lépe představit.

*****

Byly ve mně skryty dvě Esterky. Ta první byla hodná - uctivě zdravila starší, dobře se učila, uměla být i poslušná. Když se jí zachtělo, nebo se očekávala nějaká odměna... Té hodné dával pan farář s pochvalou cukrátka. Ta druhá byla zlobivá - nevynechala žádnou lumpárnu, sbírala na zastávkách autobusů staré vajgly a pak je chodila dokuřovat do stohu. Což bylo v deseti a společně se svou šestiletou sestrou! Taková ostuda, že to vůbec píšu...

*****

Vlastní hodnocení:
Knize dávám čtyři hvězdičky, protože je to opravdu skvělá. Myslím si, že by se mohla líbit velkému množství lidí. Jak už jsem výše zmínila, v závěru mi chybělo nějaké to vyvrcholení, i když chápu, že v tomto případě je takřka nemožné ho vytvořit. Nebojte se začíst se do syrového příběhu české ženy, kterou život zavedl k práci prostitutky, nebudete toho litovat. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Brána!
Knihu naleznete ZDE.

Posted in | 5 Comments

Každý někdy začínal - vzhled blogu


Ahoj všichni :)
Dnes se budu teprve vracet z minidovolené na Berounce, takže radši článek přednastavuji. Navíc se mi celý zbytek srpna a začátek září značně komplikuje, zamotává, i když často příjemně, takže si vůbec nejsem jistá, jak budu zvládat články přidávat, ale ráda sliby plním, a tak se budu snažit vše stíhat včas! :)

Dnešní článek, respektive odpovědi, se věnují vzhledu blogu. Myslíte si, že je důležitý? Jaký by měl být? Podívejte se, co si o tom myslí odpovídající blogeři ;)

Jsou pro tebe důležité vzhled a přehlednost blogu? Na co se při příchodu na nový blog zaměříš nejvíc a nejdřív? Existuje nějaká ,,vychytávka", která podle tebe nemá chybět na žádném blogu?

Bastera - Knihy nekoušou
Samozřejmě, to jsou věci, které jsou důležité u každé webové stránky. Existují na to pravidla, která by bylo dobré znát. Vzhled by měl být střídmý a přehledný, nepřeplácaný. Důležité je dávat pozor na barvy a fonty, někdy písmo splývá s pozadím a pak i když bych si ráda přečetla článek nemám šanci. Přehlednost blogu je důležitá, existuje pravidlo dvakrát a dost, které znamená, že uživatel hledání vzdává většinou po dvou kliknutím. Když dvakrát klikne a stále není na tom bodě, který chce, přestane hledat. Je dobré mít rubriky, ale tak aby uživatel jednou dvakrát kliknul a našel, co potřebuje. U knižního blogu by neměly chybět recenze a kontakt viditelné hned a dostupné ze všech stránek, nejen z té úvodní, protože častokrát se uživatel dostane na stránku přes google a rovnou na nějaký článek, takže by bylo dobré, aby minimálně kontakt a důležité prvky byly viditelné ze všech stránek. Hraji si na chytrou, ale existuje na to dokonce celý jeden obor zabývající se vztahem uživatele a webu (blízký tomu mému), tak jsem si dovolila chvíli být za rádce :)

Pro mě vzhled není až TAK důležitý (vzhledem k tomu, že jsem grafický antitalent a design mi dělala Kath). Samozřejmě, že radši chodím na blogy, které mají příjemný vzhled, a dobře se na blogu orientuji. Dávám přednost jednodušším designům, obyčejný název blogu v pěkném fontu není od věci. Nemám moc ráda blogy, které mají podobné designy, nejlépe jako přes kopírák. Neříkám, že na takové blogy nechodím. Chodím. Ale je pro mě těžší si je zapamatovat, když jsou všechny stejné. Při příchodu na blog se zaměřím asi na tom, jak je blog rozvržen. Je to pro mě první známka toho, jak se mi bude na blogu v budoucnu líbit. Na blogu vždy uvítám nějaké okénko s odkazy na instagram a další kontakty. Plus GFC (pokud je na blogeru). 

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Vzhled a přehlednost jsou jistě důležité pro každého. Člověku se více zalíbí přehledný blog, než neurčitě přeplácané cosi nebo naopak kde nic tu nic. První čeho si všimne asi každý je vzhled a rozvržení, a tím rozvržením nemyslím nějaké detailní zkoumání toho, co kde je, ale třeba jen ty nejdůležitější věci, že jsou hned po ruce. A vychytávka na to asi neexistuje. Podle mého, by si měl každý najít svoji cestu, co se mu líbí a co se líbí ostatním a prostě najít kompromis. 

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Myslím, že vzhled a přehlednost je hodně důležitá. První dojem je vždy nejdůležitější. Hodně knižních blogů vypadá dost podobně a já sama si je občas pletu. Sama jsem se snažila být originální, aby můj blog svým vzhledem trochu vyčníval a byl co nejpřehlednější, protože nemám ráda ta dlouhá menu plná ikonek, co se dlouho načítají. O žádné vychytávce nevím, stačí si ale uvědomit, že méně je někdy více a úplně jednoduchý vzhled blogu vypadá často lépe než "přeplácaný".

Jana - U Margarety
Vzhled a přehlednost blogu jsou pro mě zásadní. Vždycky lidem na svých Naučmese kurzech říkám, že jakožto bloger preferuju minimalismus, ale jako čtenář potřebuju minimalismus. Blog by měl být přehledný, jednoduchý, sladěný a dobře čitelný. Nejdůležitější je samozřejmě jeho obsah, ale design by se neměl podcenit. 
A vychytávka, kterou by měl mít každý? Nic takového mě nenapadá, spíš by měl každý bloger koukat na to, aby se od ostatních něčím odlišoval, aby byl pro čtenáře dobře zapamatovatelný.

Myanmar - Book-lords
Na vzhledu podle mého určitě záleží. Osobně mám ráda jednoduché designy, které nehýří přehnaným množstvím barev, ale rozhodně to není podmínkou pro to, abych daný blog navštěvovala. Daleko podstatnější je pro mě právě ta přehlednost. Pokud mám dojem, že na mě na blogu ze všech stran vyskakují odkazy na všechno možné a hromada zbytečných obrázků, většinou se vůbec nesnažím někam proklikat. Pokud se jedná o knižní blog, považuji za důležitý zejména rychlý a snadný přístup k seznamu recenzí, který by měl být v ideálním případě řazený dle abecedy. 
Žádnou zaručenou vychytávku nemám, ale uvítám, pokud má blog v menu odkaz na sledování prostřednictvím služby bloglovin‘. Tam totiž své oblíbence vyhledávám nejvíce.

Vzhled a přehlednost blogu jsou pro mě hodně důležité. Hlavně přehlednost. Přiznám se, že když narazím na blog, který má dvě neuvěřitelně dlouhá menu plná ikonek typu TEAM DAMON apod., většinou rovnou odcházím a nepřečtu si ani jediný článek. A takových blogů je opravdu hodně, což mě docela dost rozčiluje. V jednoduchosti je krása a to by si měl uvědomit každý. Nevidím důvod, proč někdo musí mít v menu obálky všech knih, které si chce přečíst, tisíc ikonek svých oblíbených sérií a podobné věcí, které akorát zabírají místo. Takže nováčci prosím snažte se o to, aby byly vaše blogy přehledné a žádnou vychytávku nebudete potřebovat.

Filipshk - Magician's Book
Nebudeme si nic nalhávat – v dnešní době je vzhled vše, na čem záleží. Stejně jako každý čtenář cizích webů, i já se vždy nejdřív zaměřím na to, jak je vše uspořádané a teprve až poté přejdu na samotný obsah. Co mě nejdříve zaujme je většinou název a vzhled. Neměl by být přeplácaný, stejně ani jako křiklavý, nebo aby obsahoval mnoho rušivých prvků, které by odváděly pozornost od článků, nebo by z přílišného zírání způsobily bolest očí. Jestli nějaká ‚vychytávka‘ opravdu existuje, tak o tom si nejsem za zcela jistý. Každý má jiný vkus, takže si i následně vytvoří svůj vlastní vzhled plný nápaditosti. Lidské představivosti se meze nekladou a pokud se na velký plusový bod!

Neřekla bych přímo vzhled ale na mě dost působí barvy. Nevím jak Vám to mám popsat ale ,když má blog určitou barvu a tak nějak styl tak mě upoutá. 
Většinou se jako první kouknu na recenze knih o které si chci taky přečíst nebo které jsem už četla. Abych věděla názor onoho blogera. Následně se kouknu jaké má bloger rubriky. Nebo do jakých projektů je zapojen. Ráda mám třeba Měsíční chvástačky nebo Bookshelf tour. :) 
Vychytávka ? V tomhle momentu mě nic nenapadá. Snad jenom ,že lištička (ano nevím jak jinak to nazvat :D ) prostě to kde máte třeba recenze atd. (Víte co myslím ? :D ) je dobrá když je nahoře. Mě to příjde takové přehlednější. 
Moment…
Není to tak úplně vychytávka ale mám ráda ,když je na blogu třeba jaký Team ten bloger je. Doufám ,že víte co myslím. :) Protože když u někoho třeba vidím ,že je stejně jako já Team Warner nebo ve VA Team Adrian vím ,že s tím blogerem si nejspíš budu rozumět. Tak začnu na jeho blog chodit pravidelně a někdy mu třeba i napíšu. :)

Myslím si, že přehlednost je důležitější než vzhled blogu. Přeci jen když máte krásný blog, ale čtenář na něm není schopen najít to, co by ho zajímalo, tak už se s největší pravděpodobností nevrátí. Na druhou stranu vzhled je to první, co na blogu uvidíte a jak všichni víme, tak udělat dobrý první dojem také není k zahození.
Když příjdu na nový blog, tak se jako první dívám na horní lištu, kterou zároveň jako první projedu a až poté se podívám na články (na ty hned na první straně). Takže přehlednost blogu je pro mě přednějsí.

Neřekla bych tomu úplně vychytávka, ale hrozně mě štve, když nějaký blog nemá menu. Některé designy jsou hrozně úžasné, když nemají menu.. Ale kdo se v tom pak má vyznat?

Jo, to je asi jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Jak není blog přehledný, je to problém. Nejvíc a nejdřív se zaměřuju na to, zda je blog příjemný mým očím, tzn. že nehraje neonovýma barvama, nic tam nepříjemně nebliká apod. - to jsou pro mě takové rušivé elementy. Když blog projde v mých očích, pouštím ho do svojí mysli a hodnotím kvalitu příspěvků. Dobrou vychytávkou pro přehlednost jsou pro mě štítky, ty mám ráda.

Terry Shmash - Devils Handbag
Pro mě vzhled určitě důležitý je. Možná jsem v tomhle trochu povrchní, ale pěkný design mě vždycky upoutá a zaujme. Jednoduchým designem se vůbec nic nezkazí, ba naopak se mi mnohdy líbí víc než přeplácané barevné hrůzy. Když je design hrozný, tak se vždycky trochu divím, když má blog hodně čtenářů. Je jasné, že je to hlavně o obsahu, ale i tak si myslím, že na designu opravdu záleží.
A vychytávka... asi tlačítko pro followery hned v menu. Vždycky se můžu zbláznit, když chci sledovat nějaký hezký blog a nemůžu to udělat jednoduše. 

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Stejně jako název je důležitý vzhled blogu. Dělá to totiž první dojem a ten je kolikrát nejdůležitější. Asi nějaká univerzální rada neexistuje, ale já osobně nemám ráda, když nejde přečíst text, nebo když je na blogu spoustu obrázků a třpytek a malůvek. A každý knižní blog by určitě měl mít vyhledávač nebo seznam všech recenzí. Nic mě nerozzlobí víc, když chci najít jednu konkrétní recenzi a majitel blogu je nemá přehledně uspořádané.

Vzhled a přehlednost blogu jsou pro mě velice důležité. Obzvláště přehlednost. Když například hledám na některém z blogů recenzi, nebo některý z příspěvků a nikde nevidím rubriky, či vyhledávač, jsem velice zklamaná, jelikož opravdu nemám ráda, když musím projíždět blog stránku po stránce. 
Na žádném z blogů by rozhodně něměl chybět obsah a rubriky, protože ty  jsou dle mého názoru velice důležité.

Mája - Fantasy MaKa
Jako první když k někomu jdu na blog, vidím záhlaví a zkoumám barvy. Co třeba já nemám ráda, tak je zdlouhavé načítání a to říkám, že máme velmi vysoké a dobré připojení. Tři minuty čekám než se blog načte, jelikož autor si nedokázal odpustit dát do světa vědět, kterým týmům fandí, svou oblíbenou píseň a fotky svých miláčků. Já jsem pro to všechno, ale v míře, ne to hodit vše na blog a čtenáři čekej. A co nesmí chybět? Pořádné menu. Když hledám recenzi, chci kliknou na recenzi, když hledám článek, chci kliknout na článek. Ne rolovat tři měsíce zpětně.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Zajímavé odpovědi, že? Třeba se budete na vzhled svého blogu dívat jinak :)

Posted in | 7 Comments

Search

Swedish Greys - a WordPress theme from Nordic Themepark. Converted by LiteThemes.com.